Nenápadná přírodní památka, ukrytá v malebné krajině Svratecké hornatiny, která výskytem sněženky podsněžník zaujme už v brzkých jarních měsících.
Důvodem vyhlášení ochrany je místní les, příliš nedotčený lidskou činností složený ze společenstva lipových javořin a buku. Les doplňují i zajímavá skaliska – odborně popsaná jako „periglaciální forma deskovitě se rozpadajících bítešských rul“, která jsou rovněž předmětem ochrany. Z mého pohledu by se mohlo jednat o velice zajímavou lokalitu i pro podzimní focení – ale jak jsem psal už v úvodu – jedním z hlavních důvodů ochrany této lokality je bohatý výskyt chráněné sněženky podsněžník.
Nejedná se o typickou lokalitu, kde by sněženky tvořily „bílý koberec“ na obrovském území lesa – to se děje spíše v lužních lesích u meandrujících potoků a řek. Tato lokalita je trochu jiná, sněženkám totiž vyhovují i původní suťové lesy, jakým je právě les zde na Hrušíně. Střídají se tu skály, kameny pokryté mechem, hromada listí a mezitím prodírající se sněženky rostoucí sice velice hojně nikoliv však masivně.
Reklama
To je ale obrovská výhoda tohoto místa. Lokalita je ukryta na území, kam se nedá dostat úplně snadno. Je uchráněna od turistických tras, což slibuje, že při návštěvě Hrušína nebudete nikým rušeni. Vyhovuje to i lesní zvěří, cestou na Hrušín jsem potkal desítky srnčí zvěře, která přede mnou občas odbíhala opravdu na poslední chvíli. Navíc okolní krajina je opravdu nádherná, kopcovitá, s řadou výhledů do daleké krajiny a je protkána řadou dalších přírodních památek a rezervací, které poukazují na nedotčenost krajiny ze strany člověka, popřípadě (například v případě blízkého Veselského chlumu) na tradiční způsob jejího obhospodařování.
Podobných skalnatých hřbetů a původních lesů nalezneme v okolí hodně. A na řadě z nich se také můžeme setkat se sněženkou. Namátkou mě napadá například PP Luzichová nebo PP Horní Židovka. Krajina okolo vrcholu Sýkoře je nádherná a vybízí k bližšímu seznamování s ní – a to samozřejmě během celého roku, nejen takto časně zjara.