Podběl lékařský

Podběl lékařský je bezesporu jednou z nejznámějších, minimálně tedy jarních, bylinek. Už na začátku března svými jasně žlutými květy láká první hmyz. Listy dorůstají později.

Podběl lékařský (24.3.2019, Tišnovsko)

Podběl roste spíše na vlhčích místech, u potoků, na vlhkých loukách, nebo třeba v příkopech, ale také na rumištích, skládkách nebo lomech. Sbírají se jak jeho květy, tak později i listy. Podběl byl vždy oblíbenou bylinou, o čemž svědčí celá řada lidových názvů – koňské kopyto, líčko Panny Marie, mateří líčko, svalník, májík, úbytník, babuše, babuška, podhoráz a mnohé další, leckdy i trochu zavádějící, odkazující na zcela jiné rostliny (devaterník, devětsil malý, podbílek, oko Kristovo..). Stejně tak jeho věděcký rodový název tussilago odkazuje na jeho léčebné účinky (tussis=kašel, ago=odhánět)

Podběl obsahuje flavonoidy, hořčiny, sliz, třísloviny a některé další látky. Nejvíce se užívá pro léčení zánětů horních cest dýchacích, což se časně zjara, při vrcholících chřipkách a rýmách hodí. Jeho možnosti využití jsou ale daleko širší – obklady z výluhu se používají na léčby ran, bodnutí hmyzem či pokousání. Pomáhá při bolestech kloubů, má močopudné a protiastmatické účinky.

Na druhou stranu podběl obsahuje i toxické alkaloidy. Těchto látek sice neobsahuje mnoho, při sušení se obsah navíc ještě více snižuje, nicméně je to důvod proč podbělový čaj nekoupíme v obchodech a podběl nesmí být obsažen ani v žádné komerčně prodávané čajové směsi. Prakticky se to „obchází“ tím, že je sušený podběl prodáván jako surovina pro přípravy výluhů pro vnější použití. Obecně se doporučuje podbělový čaj pít maximálně 5 týdnů ročně a vyhýbat by se mu měly malé děti a kojící ženy.