Ocún jesenní

Každé roční období má v rostlinné říši své typické zástupce. Na jaře obdivujeme prvosenky a podléšky, v létě kohoutky luční a kopretiny, no a na podzim jsou to hořce a právě ocúny. Ocún je velice zajímavá rostlina vyrůstající už brzy na jaře, kdy může zaujmout výraznými listy, nicméně většinou ho v záplavě jarních květů jiných rostlin ignorujeme. Znovu se připomene až na přelomu léta a podzimu, kdy už po jeho listech není nikde ani stopy. Tentokrát louku rozzáří svými typickými fialovými květy, které jsou podobné šafránům. Koneckonců, spojení podzimní šafrán jsem již o ocúnu slyšel několikrát. Nicméně zatímco šafránových luk najdeme na území České republiky skutečně jako šafránu, s ocúnem se při vycházkách přírodou stále můžeme setkat poměrně hojně – i když tedy, v úplně jinou roční dobu.

Ocún jesenní (9.9.2017)

Že jsou celé rostliny ocúnu jedovaté je myslím celkem známá věc. Rostlina obsahuje prudce toxické alkaloidy, především kolchicin. Problematické to může být na jaře, kdy se vydává mnoho lidí na sběr dnes populárního česneku medvědího, se kterým už byly zaznamenány několikeré záměny. Ono totiž typickou lokalitou ocúnů jsou kromě vlhkých, sečených a nivních luk i lužní lesy. Listy ocúnu jsou ale pevnější, nevyrůstají ze země jednotlivě jako listy česneku medvědího a hlavně – chybí jim typická česneková vůně.

Přestože je ocún stále ještě hojný, lokalit s výskytem ocúnu ubylo. Jednak díky úbytku nivních luk, dále také proto, že lidé ocún z pastev cíleně likvidovali. A to právě kvůli jedovatosti rostlin a strachu o svůj dobytek. I když se zvířata ocúnům často vyhýbají, otravy byly zaznamenány u krav i koní. Jiné zvířata, například ovce, jsou sice vůči kolchicinu do jisté míry imunní, nicméně jedovaté látky se pak dostanou do mléka, které je pak pro další zpracování opět nebezpečné.

Ocúny jsou ale i přesto velice oblíbenou rostlinou, kterou často pěstujeme i na zahradách, a to právě kvůli dekorativním květům, které rozzáří první podzimní týdny.