Hřib smrkový

Hřib smrkový je jednoznačně nejoblíbenější houba českých houbařů. V lese ji můžeme při vhodných podmínkách najít od července až do listopadu, a to nejen v lesích smrkových, jak by druhové jméno tohoto hřibu napovídalo, ale i v lesích smíšených a v lesích listnatých. Roste od nížin až do horských poloh. Takže vlastně všude.

Hřib smrkový (21.9.2019, Tišnovsko)

Hřib smrkový patří mezi ty houby, které děti kreslí spolu třeba s muchomůrkou červenou už od mateřské školky. Přesto je to houba, která se dá zaměnit s jinými druhy hřibů. Nejčastějí s hřibem dubovým, což je ale stejně kvalitní houba a tato záměna ničemu nevadí. Méně často si lze splést hřiba smrkového s hřibem žlučníkem. V tomto případě už záměna vadí, hřib žlučník sice není jedovatý, ale je velmi hořký a výsledný pokrm znehodnotí.

Existuje i řada poddruhů hřiba smrkového, která může zamotat hlavu i zkušenějším houbařům. Typicky má okraj klobouku hřiba smrkového bílou, nebo velmi světlou barvu a směrem ke středu přechází do kaštanového odstínu (klobouk na světle tmavne, nejdéle je světlu vystaven střed klobouku). Vzácně však můžeme najít hřiba s bílým kloboukem (hřib smrkový bílý) nebo kloboukem zbarveným do žluté barvy (hřib smrkový citronový).

Latinský název hřibu smrkového je boletus edulis – tedy hřib jedlý. Houba se používá na přípravu různých omáček, přidává se do polévek, směsí. Chuť hřibu se zvýrazní sušením.